Schematická algebra - Vnořování

Vnořování G-systémů

Vlastní a vnořené druhy

Pro každé d|k existuje systém G(n,d) vnořený do G(n,k). Vnořený druh g' v G(n,k) je podobný svému výchozímu druhu g z G(n,d). (Podobnost zde znamená stejný počet transpozic a obdobnou vnitřní strukturu instancí). Skutečně původní druhy nazýváme vlastní druhy. Systém G(n,p), p je prvočíslo, má právě jeden vnořený systém G(n,1). Pro g z G(n,d), g' z G(n,k), d|k platí: g' = c . g kde c ke koeficient vnoření definovaný následovně:

 c(k,d) = (nk−1) / (nd−1) 

Do systému G(2,4) se vnořují systémy G(2,1) a G(2,2).

Např. druh g(2) = 1 v G(2,2) vstupuje do G(2,4) jako g(4) = 5 s koeficientem vnoření c(2,4) = 5:

    G(2,1):
         g(1)=u(0,1)= 0
         g(2)=u(0,2)= 1
    
    G(2,2):
         g(1)=u(0,1)= 0    
         g(2)=u(0,2)= 1  u(1,2)= 2    
         g(3)=u(0,3)= 3
    G(2,4):
         g(1)=u(0,1)= 0
         g(2)=u(0,2)= 1    u(1,2)= 2  u(2,2)= 4  u(3,2)= 8
         g(3)=u(0,3)= 3    u(1,3)= 6  u(2,3)=12  u(3,3)= 9
         g(4)=u(0,4)= 5    u(1,4)=10
         g(5)=u(0,5)= 7    u(1,5)=14  u(2,5)=13  u(3,5)=11
         g(6)=u(0,6)=15

Koeficienty vnoření:  G(2,1) − G(2,2): c(1,2) = (2² −1) / (21 −1) = 3
 G(2,2) − G(2,4): c(2,4) = (24 −1) / (2² −1) = 5

g_gdivi Malá Fermatova věta

Systém G(n,k) má nk instancí. Všechny druhy g nesoudělné s r=nk−1 (tj. (g,r)=1) jsou druhy vlastní. Do systému G(n,p), p ε P, se vnořuje n instancí (z G(n,1)). Všechny ostatní instance jsou vlastní a mají k transposic. Proto platí tzv.Malá Fermatova věta, p\(np−n) tj.:

 np − n ≡ 0 (mod p) 

Malou Fermatovu větu dokázal jako první Euler (r.1736). Na obrázku je G(2,5), kde 5 \ (25−2) tj. 5 \ 30.

Z Malé Fermatovy věty pro přirozená čísla plyne také obdobná věta pro cyklická čísla:

(2³−2)+(5³−5)α³ ≡ 0 (mod 3)  => (2+5α)³ −(2+5α³) ≡ 0 (mod 3)

Enumerace druhů

Problémem enumerace druhů se zabýval K.F.Gauss v algebraické teorii tříd rovnic [Gauss,II]. Pólya ukázal kombinatorické řešení - odvodil enumerační větu pro počítání tříd s ohledem na libovolné operace symetrie [Preparata,1974]. G-systémy jsou založeny jen na jedné operaci symetrie - rotaci, což umožňuje použít průhlednějších algebraických vztahů.

Nechť v(n,k), w(n,k) a m(n,k) jsou počty vlastních, vnořených a všech druhů v G(n,k).

Platí rekurentní vztahy: 

 M(n,k) = v(n,k) + w(n,k) 

kde

 v(n,k) = (nk−∑ d∙v(n,d))/k (suma pro d\k) 

a

 w(n,k) = ∑ v(n,d) (suma pro d\k)  

Speciálně pro prvočíselný řád p:

 M(n,p) = (np + (p−1)∙n)/p 

 v(n,p) = (np − n)/p 

 w(n,p) = n 

Systém G(2,6)

Do systému G(2,6) se vnořují systémy G(2,1), G(2,2) a G(2,3);

G(2,1) je také vnořený do G(2,2) a G(2,3).

g_nest Z celkem 14-ti druhů je 9 druhů vlastních a 5 vnořených.
    Vlastní druhy                                   Vnořené druhy
    ─────────────────────────────────────────────────────────────────────────────────
    v(2,1)=2/1=2                                    w(2,1)= 0
    v(2,2)=(2²−v(2,1))/2=1                     w(2,2)= v(2,1) = 2
    v(2,3)=(2³−v(2,1))/3=2                     w(2,3)= v(2,1) = 2
    v(2,6)=(26−v(2,1)−2∙v(2,2)−3∙v(2,3))/6=9   w(2,6)=v(2,1)+v(2,2)+v(2,3)= 5

Proto m(2,6)= v(6) +w(6) = 9 +5 = 14 druhů.


Počet vlastních druhů

Počty vlastní druhů v(n,k) zapsané jako funkce proměnné n:

    k v(n,k)
    ─────────────────────────────────────
    1  1/1(n) = n
    2  1/2(n²−n)
    3  1/3(n³−n)
    4  1/4(n4−(n²−n)−n)=¼(n4−n²)
    5  1/5(n5−n)
    6  1/6(n6−(n³−n)−(n²−n)−n)=1/6(n6−n³−n²+n)
    7  1/7(n7−n)
    8  1/8(n8−(n4−n²)−(n²−n)−n)=1/8(n8−n4)
    9  1/9(n9−n³)
    10  1/10(n10−n5−n²+n)
    11  1/11(n11−n)
    12  1/12(n12−n6−n4+n²)
    13  1/13(n13−n)
    1   2   3    4     5      6      7       8
──────────────────────────────────────────
1   2   3    4     5      6      7       8
0   1   3    6    10     15     21      28
0   2   8   20    40     70    112     168
0   3  18   60   150    315    588    1008
0   6  48  204   624   1554   3360    6552
0   9 116  670  2580   7735  19544   43596
0  18 312 2340 11160  39990 117648  299592
0  30 810 8160 48750 209790 720300 2096640
0  56 ...
0  99 ...
0 186 ...
0 335 ...
0 ...

Pro prvočíselná p je:

 v(p,p) = pp−1−1 

tj. v(p,p)≡−1 mod p. Podíl v(n,p)/n (pεP) odpovídá Fermatovým koeficientům.

Počet vnořených druhů

Počty vnořených druhů w(n,k) zapsané jako funkce proměnné n:

  k  w(n,k)
  ─────────────────────────────────────
  1  0
  2  n
  3  n
  4  1/2(n²−n)+1/1(n)= 1/2(n²+ n)
  5  n
  6  1/3(n³−n)+1/2(n²−n)+1/1(n)=1/6(2n³+3n²+n)
  7  n
  8 1/4(n4−n²)+1/2(n²−n)+n = 1/4(n4+n²+2n)
 1  2   3    4     5     6     7    8
 ─────────────────────────────────────
 0  0   0    0     5     6     7    8
 1  2   3    4     5     6     7    8
 1  2   3    4     5     6     7    8
 1  3   6   10    15    21    28   36
 1  2   3    4     5     6     7    8
 1  5  14   30    55    91   140  204
 1  2   3    4     5     6     7    8
 1  6  24   70   165   336   616 1044
Počet všech druhů

Rozepišme uvedené rekurentní vztahy pro počet všech druhů. Počty všech druhů m(n,k) zapsané jako funkce proměnné n:

 k  m(n,k)
 ─────────────────────────────────────────
 1  1/1(n) + 0 = n
 2  1/2(n²− n)+ n = 1/2 (n²+n)
 3  1/3(n³−n)+ n = 1/3 (n³+ 2n)
 4  1/4(n4−n2)+ 1/2 (n²+n)=1/4 (n4+ n²+2n)
 5  1/5(n5−n) + n = 1/5 (n5+ 4n)
 6  1/6(n6−n³−n²+n+2n³+3n²+n)=1/6(n6+n³+2n²+2n)
 7  1/7(n7−n) + n = 1/7 (n7+  6n)
 8  1/8(n8−n4)+1/4(n4+n²+2n)=1/8(n8+n4+2n²+4n)
 1  2   3    4     5      6      7       8
 ─────────────────────────────────────────
 1  2   3    4     5      6      7       8
 1  3   6   10    15     21     28      36
 1  4  11   24    45     76    119     176
 1  6  24   70   165    336    616    1044
 1  8  51  208   629   1560   3367    6560
 1 14 130  700  2635   7826  19684   43800
 1 20 315 2344 11165  39996 117655  299600
 1 36 834 8230 48915 210126 720916  209768

Výrazy v závorkách vpravo (n, n²+n, n³+ 2n, n5+ 4n,..) nemají nikdy absolutní člen, tedy platí:

 k∙m(n,k) ≡ 0 (mod n) 

Pro prvočíselná p je:

 m(p,p) = pp−1+p−1 

tj. m(p,p)≡−1 mod p.

Rozdílové posloupnosti v G-systémech

Posloupnosti v(n,k) i m(n,k) (n=1,2,3..) tvoří pro každé k aritmetické posloupnosti řádu k.
Konstanta poslední rozdílové posloupnosti má hodnotu:

Pro v(n,k): d(k) = (k−1)! Pro m(n,k): d(k) = k!

První rozdílová posloupnost m(n,k) je podobná posloupnosti nk−1.

 m(n,3)                     n²
────────────────────       ──────────────────
1,4,11,24,45,76,...         ....... 
 3,7,13,21,31,...           1,4,9,16,25,36,...
  4,6, 8,10,...              3,5,7,9,11,..
   2,2,2,,....                2,2,2,2,...  

Řády k i konstanty d(k) těchto posloupností jsou stejné.

Pro počet vlastních druhů v G-systému G(p) platí:

 v(p,i+p) + (−1)p ∙ v(p,i) ≡ −1 (mod p) 

Např. pro p = 5, a(i)=v(5,i): a(0) = 0; a(1) = 6; a(2) = 48; a(3) = 204; a(4) = 624; a(5) = 1554;
tj. a(5)−a(0)= 1554 ≡ (−1) mod 5  (viz periodické posloupnosti).

Messiaen Olivier
Messiaen Olivier [], 1908-1992, francouzský skladatel mystické hudby s výraznou melodikou. Pracoval s modalitami, které mají omezený počet transpozic.
Vnořené hudební struktury

Do systému G(2,12) je vnořeno celkem 17 druhů, představujících celkem 2∙1+1∙2+2∙3+3∙4+9∙6 = 76 instancí.

Systém  Distanční schéma  Příklad                    Pojmenování 
────────────────────────────────────────────────────────────────────────
G(2,1):           
       0 0(0)                                       Ticho
    4095 11111…1(1)     c,c#,d,d#,e,…,a#,h          Dvanáctizvuk
G(2,2):       
    1365 22222(2)       c,d,e,f#,g#,a#              Celotónová stupnice
G(2,3):        
     585 333(3)         c,d#,f#,a                   Zmenšený septakord
    1755 1212121(2)     c,c#,d#,e,f#,g,a,a#         Inverze zm.septakordu
G(2,4):        
     273 44(4)          c,e,g#                      Zvětšený kvintakord
     819 13131(3)       c,c#,e,f,g#,a
    1911 11211211(2)    c,c#,d,e,f,f#,g#,a,a#       Inv.zv.kvintakordu
G(2,6):         
      65 6(6)           c,f#                        Triton
     195 151(5)         c,c#,f#,g                   .
     325 242(4)         c,d,f#,g#                   ..
     455 11411(4)       c,c#,d,f#,g,g#              Messiaenovy mody     
     715 12312(3)       c,c#,d#,f#,g,a              omezených transpozic
     845 21321(3)       c,d,d#,f#,g#,a              ...      
     975 1113111(3)     c,c#,d,d#,f#,g,g#,a         ..
    1495 1122112(2)     c,c#,d,e,f#,g,g#,a#         .
    2015 111121111(2)   c,c#,d,d#,e,f#,g,g#,a,a#    Inverze tritonu
Janeček Karel
Janeček Karel , 1903-1974, český hudební teoretik a skladatel (tvůrce klavírní, komorní, vokální i orchestrální hudby). Jeden z největších českých hudebních teoretiků, systematik. Zabýval se teorií skladby a harmonií hudby, klasickou i moderní. Systematicky vypsal všechny možné souzvuky 12-ti tónové soustavy a ohodnotil je několika charakteristikami. Věnoval se hudební tektonice, hudebním formám, nauce o melodii, analýze hudebních skladeb a také otázkám kompoziční představivosti, talentu,... Myšlenky svých předchůdců zobecnil a přesněji formuloval, principy dokládal úkázkami z hudebních děl.

Počet druhů souzvuků

Dříve odvozené vztahy dávají v případě n=2 tyto hodnoty:
 k   v(2,k)   w(2,k)  m(2,k)
 ──────────────────────────
 1      2       0       2
 2      1       2       3
 3      2       2       4
 4      3       3       6
 5      6       2       8
 6      9       5      14
 7     18       2      20
 8     30       6      36
 9     56       4      60
10     99       9     108
11    186       2     188
12    335      17     352 

Celkem je v hudební 12-ti tónové soustavě 4096−76=4020 vlastních instancí, tj. uskupení se všemi 12-ti transpozicemi. Tato uskupení tvoří 4020/12 = 335 druhů. Dohromady je proto v hudební soustavě 335+17 = 352 druhů.

Počet druhů ve velkých systémech

V menších systémech G(2,k) odpovídá počet druhů přibližně počtu možností jak rozdělit číslo k v součet přirozených čísel p(k) (viz Rozdělení čísla na sčítance):

 m(2,k) ~ p(k) 

Např. systém G(2,4) (viz Binární G-systémy/ Distanční schemata) je tvořen druhy odpovídajícími součtům: 4,3+1,2+2,2+1+1,1+1+1+1 a nulovým druhem.
Pro vyšší hodnoty k roste m(2,k) rychleji než p(k)
Např. v G(2,6) se součet 2+2+1+1 rozpadá na dva druhy: 1,2,1,2 a 1,1,2,2. Proto bude

 m(2,k) > p(k).

K odhadu počtu druhů ve velkých G-systémech se pokusíme využít věty o rozložení prvočísel (viz Prvočíselná věta).

Pro velká r platí přibližně:     π(r) = r/ln(r),   π(r)∙ln(r)  = r,   eln(r)∙π(r) = er    (eln(r))π(r) = er,  rπ(r) = er

tj.:

 r ~ ln(rπ(r)

Uvažujme nyní případ r=nk. Po dosazení, úpravě a k-tém odmocnění:     rπ(r) = er,   (nk)π(nk) = e(nk),    n(k∙π(nk)) = e(nk),     nπ(nk)     = e(nk/k)

Pro velká r dává výraz nk/k přibližně počet druhů m systému G(n,k).

Přibližně proto platí:   nπ(r) = em,     ln(nπ(r)) = m

 m ~ π(r)∙ ln(n) 

     kde n je základ, r modul a m počet druhů systému G(n,k).

Např. pro n=10, k=3, tj. r=1000 a π(r)=168. Hrubý odhad pro počet druhů v G(10,3) je m=π(r)∙ ln(n)=168 ∙ ln(10) = 387.

Pólyova enumerace

Pólzova enumerace se zabývá určováním počtu možných rozdělení množiny do ekvivalentních tříd. Byla s úspěchem aplikována na popis stávajících i předpověď nových chemických struktur... Umožňuje vyčíslit počet tříd ekvivalence libovolně-rozměrného útvaru jen na základě operací symetrie, které jsou pro daný útvar povoleny.

Postup výpočtu

Postup výpočtu celkového počtu druhů podle Pólyovy teorie:

Určit povolené operace symetrie (rotace, překlopení, osová symetrie,...) Ke každé operaci najít počet fixovaných instancí, tj. instancí které se po provedení operace nezmění (zůstanou fixovány) Podle stanovených pravidel sestavit tzv. cyklový index (polynom cyklů), Do polynomu dosadit, výsledek dává celkový počet druhů

V případě rotačních operací dává Pólyova teorie [Beckenbach] výsledek:

 m(n,k)=1/k ∑φ(d)∙ nk/d  for d|k, d≤k 

kde φ je Eulerova funkce.

Pólya, Győrgy
Pólya, Győrgy [poja], 1887-1985, maďarský matematik humanitního vzdělání a osobitého stylu výkladu. Jeho matematické dílo je rozsáhlé a dotýká se celé řady oborů. Známá je jeho enumerační věta z r.1937. Zabýval se také metodami výuky matematiky.

Základem vztahu je následující schéma fixovaných instancí:

G(2,4)
   0   *   *   *
   1   2   4   8
   3   6  12   9
   5  10   *   *
   7  14  13  11
  15   *   *   *

K existujícím instancím se (součtem na pravé straně) připojí další (označené hvězdičkami).

Všechny instance (o počtu S) vytvoří obdélník šířky k a výšky m, proto m = S/k.

Hodnota m(n,k) (tj. celkový počet druhů) bývá také nazývána počet cyklických permutací k-té třídy z n prvků s opakováním.

Charakteristiky permutací

Indikátorem cyklů permutace nazýváme polynom sestavený z cyklového typu tak, že délka d každého cyklu je indexem a počet cyklů p dané délky exponentem výrazu (xdp). Indikátor cyklů grupy I(x) je součtem indikátorů jednotlivých permutací.

Např. prvky grupy permutací 3 třídy mají následující charakteristiky:

Permutace     Cykly a řád       Délky    Parita    Typ a indikátor     
──────────────────────────────────────────────────────────────
p0    123     (1)(2)(3)         1 1 1    even (+)    (3,0,0)
      123      1                                     x1³   
──────────────────────────────────────────────────────────────
p1    123     (1) (2,3)         1 2      odd  (−)    (1,1,0)
      132      2                                     x11+x21
──────────────────────────────────────────────────────────────
p2    123     (1,2,3)           3        even (+)    (0,0,1)
      231      3                                     x31
───────────────────────────────────────────────────────────────
p3    123     (2) (1,3)         1 2      odd  (−)    (1,1,0)
      321      2                                     x11+x21
───────────────────────────────────────────────────────────────
p4    123     (1,3,2)           3        even (+)    (0,0,1)
      312      3                                     x31
 ──────────────────────────────────────────────────────────────
p5    123     (3) (1,2)         1 2      odd  (−)    (1,1,0)
      213      2                                     x11+x21

Indikátor cyklů

V případě permutační grupy označíme indikátor cyklů T(x).
Pro P(3) je:
T3(x)= (x1³)+ (x11 +x21)+ (x31)+ (x11 +x21)+ (x31) + (x11 +x21) tj.T3(x) = x1³ + 3x1x2 + 2x3

Obecně pro P(k) dostaneme následující vztahy:  T1(x) = x1  T2(x) = x1² + x2  T3(x) = x1³ + 3x1∙x2 + 2x3  T4(x) = x14 + 6x1²∙x2 + 3x2² + 8x1∙x3 + 6x4  T5(x) = x15 + 10x1³∙x2 +15x1∙x2² +20x1²∙x3 + 20x2∙x3 + 30x1∙x4 + 24x5

Koeficienty těchto polynomů se získávají pomocí tzv.Cauchyho formule (viz dále).

Derivace indikátoru cyklů

Pro parciální derivace uvedených polynomů podle x1,x2,.. platí některé vztahy.
Vyčísleme parciální derivace indikátoru cyklů v P(3):    d(x1³ + 3x1∙x2 + 2x3)/ dx3 = 2      [=(3−1)!]      d(x1³ + 3x1∙x2 + 2x3)/ dx2 = 3x1     [=3∙(3−2)!x1]    d(x1³ + 3x1∙x2 + 2x3)/ dx1 = 3x1²+ 3x2       [...]

Obecně platí například [Riordan]:    dT(x)/dxn   = (n−1)!    dT(x)/dxn−1 = n∙(n−2)!x1

Cyklový index

Součtem indikátorů jednotlivých permutací je P(x) = x1³ + 2∙x31. Uvedené permutace zachovávají posloupnost prvků 1−2−3−1−2−3... a odpovídají proto rotacím. A právě na rotacích jsou založené G-systémy.

Podle Polyovy enumerace je počet druhů určen tzv.cyklovým indexem. Cyklový index grupy M(x) je definován jako podíl indikátoru cyklů grupy a řádu grupy, tj.

 M(x) = P(x)/k 

kde k je počet operací symetrie. V našem případě se jedná o tři rotace (k=3). Za x budeme dosazovat počet prvků (n).

V G(n,3) tak dostaneme:  m(n,3) =  (n³ + 2∙n)/3.

Pro n=2 resp.3 je tedy:   m(2,3) = (8+4)/3 = 4, resp. m(3,3) = (27+6)/3 = 11.

Čtenář se může přesvědčit, že výsledky odpovídají hodnotám získaným rekurentním výpočtem (v odstavci Enumerace druhů/Počet všech druhů).

Podstata enumerace

Rozložení prvků v k-vrcholech je považováno za fixované vzhledem k určité operaci, když po provedení této operace zůstane v každém vrcholu týž prvek jako před provedením operace. V uvedeném vztahu m(n,3) = (n³ + 2∙n)/3 doplňuje činitel 2∙n fixované instance.

K systému G(2,3) přísluší 4 fixované instance (označené hvězdičkami):

G(2,3)
   0  *  *
   1  2  4
   3  6  5
   7  *  *         

Složení R-systémů

R-systémy s daným modulem

Pro prvočíselný modul existují vždy dva triviální systémy a několik dvojic duálních systémů. Např. pro r=13 jde o triviální systémy R(1,1,13), R(12,2,13) a níže vypsané (v řazení podle řádu k) duální systémy se stupni nε{1..r−1}:


k=3
    R(3,3,13)         R(9,3,13)
                        
    0                 0
    1   3   9         1   9   3  
    2   6   5         2   5   6      φ(3)=2
    4  12  10         4  10  12
    7   8  11         7  11   8
    13               13
k=4
    R(5,4,13)          R(8,4,13) 
                        
    0                  0
    1   5  12   8      1   8  12   5    
    2  10  11   3      2   3  11  10     φ(4)=2
    4   7   9   6      4   6   9   7
    13                 13
k=6
    R(4,6,13)                    R(10,6,13)
                        
    0                            0
    1   4   3  12  9  10         1  10   9   12   3   4 
    2   8   6  11  5   7         2   7   5   11   6   8   φ(6)=2
    13                          13
k=12
    R(2,12,13)
        0
        1   2   4   8   3   6  12  11   9   5  10   7 
    13

    R(6,12,13)
        0
        1   6  10   8   9   2  12   7   3   5   4  11 
    13                                               φ(12)=4
              
    R(7,12,13)
        0
        1   7  10   5   9  11  12   6   3   8   4   2
    13

    R(11,12,13)
        0
        1  11   4   5   3   7  12   2   9   8  10   6
    13

Nejvyšším řádem pro prvočíselné rεP je k= r−1.

Řády jednotlivých systémů jsou čísla k, která dělí číslo r−1: k|(r−1). V našem případě dělitelé čísla 12, tj. 1,2,3,4,6 a 12. Systémů s daným řádem k je φ(k):    k  1  2  3  4  6  12    φ(k)   1  1  2  2  2   4

Permutace R-systémů

Všechny systémy téhož řádu jsou si podobné. Čísla v řádcích zůstávají stejná, jen se různě přeskupují. Např. systémy  R(3,3,13) a R(9,3,13), se liší jen pořadím druhého a třetího sloupce. R(3,3,13):   R(9,3,13):    0     0    1   3   9   1   9   3     ...   ...

Přeskupení čísel {1,3,9} a {1,9,3} sestává ze dvou cyklů: jednoho elementárního (délky 1) a jednoho délky 2. Permutaci zapíšeme symbolicky [1][3,9].
Obdobně postupujeme i pro další řády k:

R(3,3,13):    1   3   9                     k = 3
R(9,3,13):    1   9   3
              cykly: [1][3,9]
───────────────────────────────────
R(5,4,13):    1   5  12   8                 k = 4
R(8,4,13):    1   8  12   5 
              cykly: [1][12][5,8]
───────────────────────────────────
R( 4,6,13):   1   4   3  12   9  10         k = 6
R(10,6,13):   1  10   9  12   3   4           
              cykly: [1][12][3,9][4,10]
───────────────────────────────────────────────────────────
R( 2,12,13):  1   2   4   8   3   6  12  11   9   5  10   7     
R( 6,12,13):  1   6  10   8   9   2  12   7   3   5   4  11        k = 12
R( 7,12,13):  1   7  10   5   9  11  12   6   3   8   4   2
R(11,12,13):  1  11   4   5   3   7  12   2   9   8  10   6
              cykly: [1][12][3,9][5,8][4,10][2,6,11,7]

Věta o složení R-systémů

Nechť d je dělitel řádu k, d|k. Cykly systému R(n,d,r) jsou podmožinou cyklů R(n,k,r).
Např. [1][3,9] (d=3) je podmnožinou [1][12][3,9][4,10] (k=6) protože d|k.

Čísla uvnitř závorek udávají jaké základy mají systémy, jejichž čísla permutujeme. Zahrnují jak základy vnořených systémů, tak i vlastní permutaci základů daného řádu.
Pro k=12 existují vnořené permutace [1][12][3,9][5,8][4,10] a vlastní permutace [2,6,11,7].

Euler, Leonard
Euler, Leonard [ojler], 1707-1783, švýcarský matematik a fyzik, jeden z největších matematiků všech dob. Zabýval se teoretickou matematikou i jejími aplikacemi (mechanikou, astronomií, optikou, kartografií, hudební teorií,...) Věnoval se teorii čísel, diferenciálnímu, integrálnímu i variačnímu počtu. Objevil metodu řešení bikvadratické rovnice. Zasáhl snad do všech oblastí matematiky, mnohdy zcela originálním způsobem. Mnohé jím zavedené symboly se používají dodnes (i=√−1, ∑f(x),...). Po oslepnutí r.1766 své práce diktoval.

Protože vlastní permutace je vždy jen jedna, je jednotlivých cyklů právě σ(k), kde sigma;(k) je počet dělitelů čísla k.

Pro k=12 je σ(12) = 6 a jednotlivým dělitelům odpovídají permutace:

    d= 1: [1]        φ( 1) = 1
    d= 2: [12]       φ( 2) = 1
    d= 3: [3,9]      φ( 3) = 2
    d= 4: [5,8]      φ( 4) = 2
    d= 6: [4,10]     φ( 6) = 2
    d=12: [2,6,11,7] φ(12) = 4

Každá vlastní permutace řádu k má právě φ(k) prvků. Každý prvek je základem jednoho systému.

Pro k=12 je φ(12) = 4:
    R( 2,12,13):    2    6   11     7 
    R( 6,12,13):    6    2    7    11 
    R( 7,12,13):    7   11    6     2
    R(11,12,13):   11    7    2     6

Hodnoty φ(d) jednotlivých dělitelů d|k postupně utvářejí řád k.

Pro k=12 je: φ(1)+φ(2)+φ(3)+φ(4)+φ(6)+φ(12) = 1+1+2+2+2+4 = r−1 =12.

Obecně platí (Eulerova-Gaussova) věta, kterou budeme nazývat věta o složení R-systémů:

 ∑(φ(d)) = a; for d|a (d>0) 

tj. každé číslo a je součtem φ(d) všech svých dělitelů.

Vnořování R-systémů

Porovnání s G-systémy

Stejně jako u G-systémů i v R-systémech člení kongruence (G-relace) množinu všech instancí {0..r} na druhy. Ukazují se vlastní a vnořené druhy a podobné zákonitosti výstavby.

Začneme případem, kdy nεP a čísla r nejsou násobky n (tj. není n|r) [Gauss II].

Mějme např. r=63 a porovnejme systém R(13,6,63) s G-systémem G(2,6)= R(2,6,63):

 G(2,6)=R(2,6,63)                  R(13,6,63):
    0                                0
    1   2   4   8  16  32            1  13  43  55  22  34
    3   6  12  24  48  33            2  26  23  47  44   5
    5  10  20  40  17  34            3  39
    7  14  28  56  49  35            4  52  46  31  25  10
    9  18  36                        6  15
   11  22  44  25  50  37            7  28  49
   13  26  52  41  19  38            8  41  29  62  50  20
   15  30  60  57  51  39            9  54
   21  42                           11  17  32  38  53  59
   23  46  29  58  53  43           12  30
   27  54  45                       14  56  35
   31  62  61  59  55  47           16  19  58  61  37  40
   63                               18  45
                                    21
                                    24  60
                                    27  36
                                    33  51
                                    42
                                    48  57
                                    63

Modul obou systémů (r=63) je tentýž. Proč je každý z těchto systémů jiný, v čem se liší? Jaké druhy se vnořují do R(13,6,63)?

Princip vnořování

Vnořování G-systémů je určeno koeficientem vnoření c(k,d)=(nk−1)/(nd−1) = r/(nd−1) (viz..) Pro G(2,6) je c(d,6)= r/(2d−1), kde d=1,2 nebo 3. Pro R(13,6,63) ale hodnoty (13d−1) číslo r=63 nedělí...

Schéma vnořování: 3 ─┬─> 32 ──┐ │ ├─> 32*7 └─> 3*7 ──┘ Číslo r=63 se dělí hodnotami(13d−1) jen do té míry, pokud je to možné. O dělení rozhoduje vždy největší společný dělitel (r,13d−1):  (131−1,r)= (13−1,63)  = (12,63)  =  3  (13²−1,r)= (169−1,63) = (168,63) = 21  (13³−1,r)= (2197−1,63)= (2196,63)=  9

Do systému R(13,6,63) se vnořují následující 3 systémy:

r=3: (q=21)                      r=21: (q=3)
        0                         0
        1                         1  13
        2                         2   5
        3                         3  18
                                  4  10
r=9: (q=7)                        6  15
        0                         7
        1  4  7                   8  20       
        2  8  5                   9  12
        3                        11  17
        6                        14
        9                        16  19
                                 21

Koeficient vnoření

Koeficient vnoření c(k,d) pro vnořování systémů s řádem d | k do R-systému R(n,k,r) definujeme:

 c(k,d) = r / (nd−1,r) 

V našem příkladě R(13,6,63) je:   c(6,1) = 63 / (131−1,r) = 63/3  = 21   c(6,2) = 63 / (13²−1,r) = 63/21 =  3   c(6,3) = 63 / (13³−1,r) = 63/9  =  7

Vnořené instance

Započítáme-li do vnořovaných systémů G(2,6) všechny instance, tj. i instance vnořené z nižších systémů dostaneme:  při d=1: 21=2 instance:   0,63  při d=2: 2²=4 instance:   0,21,42,63  při d=3: 2³=8 instancí:   0,9,18,27,36,45,54,63

Když ν=63 a p=13, pak m=6. Proto x63−1 bude mít podle modulu 13 prosté součinitele šestého, třetího, druhého a prvního stupně. Ale součin činitelů prvního stupně je společným dělitelem (vyššího stupně) funkcí x63−1 a x12−1, tj.x³−1.

Proto existují 3 součinitelé prvního stupně. Součin všech prvočinitelů druhého a prvního stupně bude společným dělitelem funkcí x63−1 a x168−1, tj. bude roven x21−1; proto existuje (21−3)/2=9 součinitelů druhého stupně.

Součin prvočinitelů třetího a prvního stupně bude společným dělitelem funkcí x63−1 a x2196−1, tj. roven x9−1; proto existují (9−3)/3=2 dělitelé třetího stupně.

Nakonec ostatní jsou šestého stupně a jejich počet je podle toho roven

(63−6−18−3)/6, tj. 6.

V R(13,6,63) obdobně najdeme:  při d=1: 4 instance:   0,21,42,63  při d=2: 22 instancí:  0,3,6,9,12,...54,57,60,63  při d=3: 10 instancí:  0,7,14,21,28,35,42,49,56,63

Pro d=1,2 resp. 3 jde o násobky 21,3 resp. 7.

Enumerace počtu druhů

Z předchozího odstavce plyne přímo i postup jak spočítat druhy v systémech R(n,k,r) [GaussII]:

K.F.Gauss (na rozdíl od naší konvence) nezapočítává do počtu druhů číslo 0.

Vnořování M-systémů

Případ k=1
Systémy řádu k=1
 M(4,3)
  0
  1 4 16
  2 8 11
  3 12 6
  5 20 17
  7
  9 15 18
 10 19 13
 14
 21

Při k=1 je vždy r=(n1−1)/(n−1)=1 a všechny systémy M(n,1) jsou stejné, mají 2 instance {0,1}. Ale jejich vnořování neprobíhá tak jako u G-systémů. Systém M(4,3), tj.k=3 vnořuje ze systému M(4,1) instance čtyři {0,7,14,21}:

Obecně se do M(n,k) vždy vnořuje w1 druhů z M(n,1), kde:

 w1 = (n−1,k)+1 

V případě n=2 (G-systémy) je w1 =(1,k)+1 = 1+1 = 2 (= n).

Případ (n−1,k)=1

Vnořování M-systémů M(n,d) s řádem d|k do systému M(n,k) probíhá analogicky jako u G-systémů jedině v případě (n−1,k)=1. Za této podmínky vnořují M-systémy s vyšším řádem k do sebe M-systémy s nižším řádem d:
  M(4,1) →  M(4,2) →  M(4,4) →  M(4,8)
  M(3,1) →  M(3,3) →  M(3,9) ...

V případě, že k je prvočíslo, má M-systém všechny druhy vlastní, až na 2 druhy vnořené ze systému 1.
Např. M(3,3)
 0
 1   3   9
 2   6   5
 4  12  10
 7   8  11
13

Má tedy celkem (nk−1)/(n−1)+1−2 =(nk−1)/(n−1) −1 = (nk−n)/(n−1) vlastních instancí a (nk−n)/(n−1)/k vlastních druhů.

Případ (n−1,k)≠1
    0
    13   65
    26  130
    39
    52  104
    78
    91  143
   117
   156

Není-li podmínka (n−1,k)=1 splněna, vnořuje se do M-systému obecně jiný počet druhů než má příslušný M-systém. V některých triviálních případech se místo M-systému M(n,d) vnořuje G-systém G(n,d) Např.  M(3,2) + G(3,3)   M(3,6),  G(4,2) + M(4,3) =>  M(4,6).

Obecně ale vnořená struktura nemusí mít ani tvar M-systému ani G-systému. Např. M(5,4) má 13 vnořených druhů, které netvoří ani M systém M(5,2), s (5²−1)/(5−1)+1 = 24/4+1 = 7 instancemi ani G(5,2) s 5² = 25 instancemi.

Koeficient vnoření

V uvedeném příkladu druhů vnořených do systému M(5,4) vidíme, že druhy ze systému řádu k= 1 se vnořují s koeficientem c(4,1)= 39 a druhy ze systému řádu k= 2 s koeficientem c(4,2)= 13.

Odtud odhadujeme vztah:

 c(k,d)= (nk−1)/(nd−1)/(n−1,k/d) 

V našem příkladě:    c(4,1)= (54−1)/(51−1)/(5−1,4/1) = 624/4/(4,4)  = 624/16 = 39    c(4,2)= (54−1)/(5²−1)/(5−1,4/2) = 624/24/(4,2) = 624/48 = 13

V kapitole o R-systémech jsme formulovali Gaussův obecný vztah pro koeficient vnoření:

 c(k,d) = r / (nd−1,r) 

Pro M-systémy je r = (nk−1)/(n−1).

V našem příkladu je r = (54−1)/(5−1) = 624/4 = 156.   c(4,1)= r/(51−1,r) = 156/(4,156)  = 156/4  = 39   c(4,2)= r/(5²−1,r) = 156/(24,156) = 156/12 = 13

Porovnání

Z předchozího odstavce máme 2 vztahy pro koeficient vnoření. Pokud platí oba zároveň musí být:   (nk−1)/(nd−1)/(n−1,k/d) = (nk−1)/(n−1)/(nd−1,(nk−1)/(n−1)) tj. (n−1,k/d) = (nd−1,(nk−1)/(n−1)) / ((nd−1)/(n−1)).

Při označení r(i) = (ni−1)/(i−1) vztah přepíšemena:

 (nd−1, r(k)) = r(d)∙(n−1,k/d) 

Enumerace druhů

Systém M(3,6) má tyto vnořené druhy ze systémů M(n,d), d|k:

    0
    14  42 126
    28  84 252
    56 168 140
    70 210 266
    91 273
    98 294 154
    112 336 280
    182
    196 224 308
    238 350 322
    364

Ze systému řádu d=1 pochází m1=(n−1,k)+1 = (2,6)+1 = 3 instance,

tj. 3 druhy s jednou transpozicí:      0    182    364

Pro systém řádu d=2 je hodnota t=(n−1)/(n−1,k/d) =2/(2,3) = 2. Vnořené schéma má celkem m2= (nd−1)/t+1 = (3²−1)/2+1 = 5 instancí:     0      91  273    182    364

Protože t=n−1, tvoří vnořené schéma M-systém M(3,2). Tři instance ale patří, jak jsme viděli, systému řádu d=1. Tedy přibíráme jen 5−3=2 nové instance, které tvoří 2/d = 1 druh.

    0
    14  42 126
    28  84 252
    56 168 140
    70 210 266
    98 294 154
    112 336 280
    182
    196 224 308
    238 350 322
    364

V systému řádu d=3 je parametr t=(n−1)/(n−1,k/d) =2/(2,2) = 1. Vnořené schéma má celkem m3= (nd−1)/t+1 = (3³−1)/1+1 = 27 instancí.

Protože t=1, tvoří vnořené schéma G-systém G(3,3). Tři instance ale opět patří systému řádu d=1. Tedy přibíráme 27−3=24 nové instance, které tvoří 24/d = 8 druhů.

Nyní víme, že do systému M(3,6) vchází 3+1+8 = 12 druhů, které tvoří 3∙1 + 1∙2 + 8∙3 = 3+2+24 = 29 instancí. Zadaný M-systém má celkem m6 = (nk−1)/(n−1)+1 = (36−1)/2+1 = 365 instancí. (Nemuseli jsme počítat parametr t. Víme, že jde o M-systém a v tom případě je vždy t=n−1.)

Po odečtení vnořených instancí dostáváme 365−29 = 336 instancí členěných do 336/k = 56 druhů.

Systém M(3,6) má tedy 56 vlastních a 12 vnořených druhů, tj. celkem 68 druhů.

Počet druhů
  v(n):
  k\n    1  2   3    4     5      6      7       8
  ─────────────────────────────────────────────────
    1   
    2       1   1    2     2      3      3       4 
    3       2   4    6    10     14     18      24
    4       3   8   20    36     63     96     144
    5       6  24   68   156    310    560     936
    6       9  56  222   640   1547   3246    6228

 w(n):
  k\n    1  2   3    4     5      6      7      8
  ─────────────────────────────────────────────────
    1   
    2       2   3    2     3      2      3      2
    3       2   2    4     2      2      4      2
    4       3   6    4     9      5     10      6
    5       2   2    2     2      6      2      2
    6       5  12   16    25     19     52     30

m(n):
  k\n    1  2   3    4     5      6      7       8
  ─────────────────────────────────────────────────
    1   
    2       3   4    4     5      5      6       6
    3       4   6   10    12     16     22      26
    4       6  14   24    45     68    106     150 
    5       8  26   70   158    316    562     938
    6      14  68  238   665   1566   3298    6258 

Vnořování F-systémů

Vlastní druhy

Vlastní druhy v F-systémech mají 2h transpozic. (Proto jsme zvolili při definici v exponentu písmeno h místo k). Pro řád k F-systému F(n,h)=R(n,k,r) platí:

 k=2h 

Systém R(n,k,r) nemůže mít více než φ(r) transpozic, tedy 2h ≤ φ(nh+1).

Systémy s exponentem h=2t

V těchto systémech existuje w = 2+(n mod 2) vnořených druhů.

Systémy s prvočíselným exponentem

Do systémů s prvočíselným h se vnořuje druhů.

 w = 2+ (n+1) div 2 

Počet vlastních druhů:

 v = (nh−n)/2h 

Např. v F(2,11) je n=2, h=11 a r=211+1 = 2049. Do systému se vnořují w = 2+ (n+1) div 2 = 2 + 1 = 3 druhy. 

Vlastních druhů je v = (nh−n)/2h = (2048−2)/22 = 93.

Systémy s prvočíselným modulem

Když r=(nh+1)ε P pak:

 w = 2 

 v = nh/2h 

Proto pro (n,h)= 1 nemůže být nikdy rεP.

Vnořování multiplikativních tabulek

Multiplikativní tabulky

Tabulky T(k) čísel m*n mod k, např.:

T1      T2     T3     T4          T5
        1       1 2        1 2 3       1 2 3 4
                2 1        2 0 2       2 4 1 3
                           3 2 1       3 1 4 2
                                       4 3 2 1
T6                T7                  T8
  1 2 3 4 5        1 2 3 4 5 6         1 2 3 4 5 6 7
  2 4 0 2 4        2 4 6 1 3 5         2 4 6 0 2 4 6
  3 0 3 0 3        3 6 2 5 1 4         3 6 1 4 7 2 5
  4 2 0 4 2        4 1 5 2 6 3         4 0 4 0 4 0 4
  5 4 3 2 1        5 3 1 6 4 2         5 2 7 4 1 6 3
                   6 5 4 3 2 1         6 4 2 0 6 4 2
                                       7 6 5 4 3 2 1
T9                        T10
 1  2 3 4  5 6 7  8           1 2 3  4 5 6  7 8 9
 2  4 6 8  1 3 5  7           2 4 6  8 0 2  4 6 8
 3  6 0 3  6 0 3  6           3 6 9  2 5 8  1 4 7
 4  8 3 7  2 6 1  5           4 8 2  6 0 4  8 2 6
 5  1 6 2  7 3 8  4           5 0 5  0 5 0  5 0 5
 6  3 0 6  3 0 6  3           6 2 8  4 0 6  2 8 4
 7  5 3 1  8 6 4  2           7 4 1  8 5 2  9 6 3
 8  7 6 5  4 3 2  1           8 6 4  2 0 8  6 4 2
                              9 8 7  6 5 4  3 2 1
T11                               T12
  1  2  3  4  5  6  7  8  9 10     1  2  3  4  5  6  7  8  9 10 11
  2  4  6  8 10  1  3  5  7  9     2  4  6  8 10  0  2  4  6  8 10
  3  6  9  1  4  7 10  2  5  8     3  6  9  0  3  6  9  0  3  6  9
  4  8  1  5  9  2  6 10  3  7     4  8  0  4  8  0  4  8  0  4  8
  5 10  4  9  3  8  2  7  1  6     5 10  3  8  1  6 11  4  9  2  7
  6  1  7  2  8  3  9  4 10  5     6  0  6  0  6  0  6  0  6  0  6
  7  3 10  6  2  9  5  1  8  4     7  2  9  4 11  6  1  8  3 10  5
  8  5  2 10  7  4  1  9  6  3     8  4  0  8  4  0  8  4  0  8  4
  9  7  5  3  1 10  8  6  4  2     9  6  3  0  9  6  3  0  9  6  3
 10  9  8  7  6  5  4  3  2  1    10  8  6  4  2  0 10  8  6  4  2
                                  11 10  9  8  7  6  5  4  3  2  1

Vlastní instance

Zde můžeme (podobně jako v G-systemech) najít čísla, která jsou vlastní, ne vnořená.
(Viz výše - rřádky a sloupce, které neobsahují číslo 0.) Tabulky vlastních instancí mají φ(k) řádek a sloupců, φ je Eulerova funkce.

  T1      T2
   x        1  
  
  T3       T4        T6 
   1 2       1 3       1 5
   2 1       3 1       5 1 
  T5          T8          T10        T12
    1 2 3 4     1 3 5 7     1 3 7 9     1  5  7 11
    2 4 1 3     3 1 7 5     3 9 1 7     5  1 11  7
    3 1 4 2     5 7 1 3     7 1 9 3     7 11  1  5
    4 3 2 1     7 5 3 1     9 7 3 1    11  7  5  1
  T7               T9           
   1 2 3 4 5 6       1 2 4 5 7 8 
   2 4 6 1 3 5       2 4 8 1 5 7 
   3 6 2 5 1 4       4 8 7 2 1 5  
   4 1 5 2 6 3       5 1 2 7 8 4   
   5 3 1 6 4 2       7 5 1 8 4 2
   6 5 4 3 2 1       8 7 5 4 2 1
T11                              
  1  2  3  4  5  6  7  8  9 10      
  2  4  6  8 10  1  3  5  7  9      
  3  6  9  1  4  7 10  2  5  8      
  4  8  1  5  9  2  6 10  3  7     
  5 10  4  9  3  8  2  7  1  6
  6  1  7  2  8  3  9  4 10  5
  7  3 10  6  2  9  5  1  8  4
  8  5  2 10  7  4  1  9  6  3
  9  7  5  3  1 10  8  6  4  2
 10  9  8  7  6  5  4  3  2  1